Většina mladých lidí kvůli finanční náročnosti vlastního bydlení dlouhé roky žije u rodičů jednoho nebo druhého partnera. Problematické z větší části bývají vztahy s ať už oficiální, nebo potencionální tchýní. Pokud se jedná o společné soužití v řádech několika málo měsíců, pak se vzájemné neshody a nedorozumění dají přejít, ale jestliže se jedná o dobu delší, pak je třeba se dost často obrnit nekonečnou trpělivostí a shovívavostí.

Ideální vztah je kamarádský, ale jen málokdy nastupuje hned, dost často k němu vede klikatá a trnitá cesta a někdy se k němu ani nedojde. Pocit, že jste vlastně jen hostem, asi přetrvává dlouhou dobu, stejně tak nemožnost si běžné věci dělat po svém a ne tak, jak je v zaběhlé domácnosti, pod taktovkou tchýně, zvykem. Myslete na to, že spolu se svým protějškem se součástí vašeho života stává také jeho nejbližší rodina, tedy rodiče, příp. sourozenci.

Výhodou společné bydlení je stránka finanční, náklady na energie a bydlení samotné se rozloží mezi více lidí a pro mladé se jedná o nejlevnější formu bydlení, obzvláště v počátcích vztahu, kdy není peněz nazbyt. Když pak náhodou nebo plánovaně přijde potomek, pak i péče o něj je jednodušší.

Co je tedy důvodem nesvárů, hlavně mezi ženami, tedy partnerkou a tchýní, které pojí jeden muž? Jedna ho měla celé dlouhé roky pro sebe a najednou se objeví jiná, která jí ho „bere“, v reálu tomu ovšem tak není, ale citům se prostě poručit nedá. Dobře míněné rady starší generace sice mohou zpočátku přijít vhod, ale časem mohou mít přesně opačný efekt.

Matky dělají spoustu chyb, i když si myslí, že všechno dělají správně, lépe uklízí, lépe vaří, lépe se umí postarat o dítě, lépe vyprat i vyžehlit. Možná by měly myslet na to, že chybovat je lidské a ony samy se k „dokonalosti“ propracovaly až roky praxe.

Jak tedy přežít k oboustranné spokojenosti? Mluvte spolu otevřeně, buďte k sobě slušní a hlavně, respektujte se.