Často mluvíme o spokojenosti ještě před tím, než vůbec výrobek či službu vyzkoušíme. Možná je to jenom tak z povinnosti, protože přeci výrobci neřeknete do očí, že ten jeho produkt stojí za dvě věci nebo naopak neřeknete masérovi, který se o vás právě stará, že vás masíruje, jak kdyby tloukl máslo. A to je právě ten největší prohřešek. Často nemáme odvahu na to něco vrátit, co se nám nelíbí. A výrobci na to spoléhají. Hlavně u Čechů je tato vlastnost „nevyčnívat z řady“ nadmíru velká kvůli několika desítkám let socialismu. Co si budeme, raději skloníme hlavu a řekneme, že to bylo jakž-takž, než abychom udělali pořádnou scénu, protože chceme kvalitu za naše peníze.

Občas je to ale třeba

Abychom skutečně byli spokojeni, je třeba se do toho ale pustit. Musíme holt zatnout zuby a nebát se způsobit scénu. Všichni víme, jak někteří naši známí líčí hysterické klienty, kteří po nich začnou dokonce i řvát. Takoví my být nechceme. Chceme v klidu a neodbytně stát za svým. Pokud mi v restauraci dají přesolené jídlo, tak také budu trvat, s klidem a s jistou grácií, aby mi bylo uvařeno jídlo znovu. Pokud tak neučiní, tak mám veškeré právo nezaplatit ani korunu. Samozřejmě mnozí lidé si budou myslet: „ježíš, to je fajnovka“. Ale proč byste měli utrácet VAŠE peníze za něco, co nesplňuje požadavky, které jste očekávali?

Samozřejmě nemůžete chtít, aby vám vrátili peníze za mixér, který dle vás měl mixovat i dřevo, ale on bohužel zvládne jen to ovoce. To je čirá hloupost. Zase nesmíme všechno brát doslovně. Ale třeba případy s tou restaurací, nebo když mi někdo prodá produkt, který nefunguje, jak má. To jsou případy, kdy je třeba si dupnout a pěkně chtít nápravu, jinak že bude zle. A to se nebojte, i prostý člověk, jehož škoda činí něco málo kolem pár stovek, má dostatek účinných nástrojů, jak si sjednat pořádek.