Vzhled.

Každá země nebo kultura mají přesně ustálené představy o mužské a ženské kráse. Muž musí splňovat určité rysy, aby mohl být označený jako mužný a žena zase musí splňovat určité rysy, aby mohla být označena za krásnou. Pokud totiž nesplňuje předem dané představy konkrétní společnosti, je často odsouzena za ošklivou.

Záleží však na dané tradici, zda jsou za krásné považovány boubelky nebo ženy se štíhlou postavou a stejným způsobem záleží na mnoha dalších rysech. Kult krásné ženy se po staletí proměňoval a názor na to, co je krásné, nám je vštípen už v dětství postojem okolí. Stejně tak ne každý muž s širokými rameny musí být nutně označen za mužného. Opět záleží na prostředí, ve kterém vyrůstal.

Mateřství.

Na rozdíl od západu je u nás stále trendem předpokládat, že mateřství je čistě ženská záležitost. Stále nejsme schopni podívat se na to tak, že o dítě může stát především muž, naopak žena po něm nemusí toužit vůbec. A pokud někdo děti chce, je jaksi zavedeným zvykem, že musí mít zásadně dvě. A pokud má jen jedno, okolí se bude stále vyptávat, kdy už si pořídí to druhé a nedokáže pochopit, že pro někoho je dostatečně naplňující už jedno dítě.

Při dnešním stavu planety můžeme být rádi, že to tak není. Pokud by totiž posláním každé rodiny bylo mít několik vlastních dětí, už tak přelidněná planeta by na tom byla ještě hůře.

Sex.

Zažitá nepsaná pravidla říkají, že muži chtějí jen sex, kdežto ženy touží pouze po lásce. Muži tak mají nepsané právo na nevěru, jsou tak přece od přírody nastavení a ženy zase na citovou závislost na někom jiném.

Jak to tedy s námi je? Stejně jako muži, najdou se i ženy, které mají zájem především o sex a pokud jsou nevěrné, není to z citových důvodů. Naproti tomu pokud je nevěrný muž, ne vždy musí jít právě o sex, naopak se může jednat o citovou nevěru, která v sex jen vyústila. Ať tak či tak, nevěra je nevěra a je jen na každém zda ji bude tolerovat či ji odpustí a přenese se přes ni.